1. období: od počátků do 16. století
První stopy původních osadníků pocházejí již ze 12.–13. století, kdy sem přišli Lužičtí Srbové z rodu Milčanů. O prvních osadnících se poprvé píše v Libri confirmacionum pražského arcibiskupství – a to kvůli církevním desátkům z jejich úrody. Usadili se při vodních tocích, lovili zvěř, chovali dobytek, věnovali se rybolovu, hospodařili a postupným mýcením lesů zakládali malé osady. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Vratislavicích pochází z roku 1360. Název se pravděpodobně odvíjí od tehdy často využívaného jména Vratislav.
Život zde plynul spíše poklidně až do 15. století, kdy husitské války přinesly nejistotu a změny. V té době začala sílit i německá kolonizace a postupně se měnil jazyk i kultura kraje. S tím se ustálil i nový název obce – Maffersdorf.
2. období: od 17. století do roku 1850
Jak obec rostla, zvyšoval se počet obyvatel a čeští i němečtí obyvatelé tu žili bok po boku. Do života však zasáhla třicetiletá válka – roku 1645 sem dorazili švédští vojáci a oblast poznala válečné drancování i morové epidemie. Nebylo to lehké období.
Na konci 18. století se schylovalo k válce s Pruskem. Nad dnešním pivovarem vznikly opěrné valy a místo navštívil i následník habsburského trůnu Josef II., který si Strážný vrch vybral jako pozorovací stanoviště. O dva roky později sem během tažení umístil svá vojska pruský král Fridrich II. a tisíce vojáků zásobovalo své potřeby přímo z místních statků.
V 19. století přišel velký rozmach. S průmyslovou výrobou výrazně rostl počet obyvatel a vznikaly nové ulice i domy – na začátku 20. století jich bylo téměř 130 nových. Začátkem století byl objeven pramen minerální vody – dnešní Vratislavická kyselka – která se později stala lázeňskou léčebnou a významnou součástí zdejšího života. Roku 1903 byly Vratislavice povýšeny na městys s právem konat trhy, což potvrdil císař František Josef I. V té době se zde narodil i Konrad Henlein, později nechvalně známá politická osobnost.
3. období: od roku 1945 do konce 20. století
Na konci druhé světové války dopadlo na Vratislavice několik bomb, které poškodily školu, kostel i okolí nádraží. Po osvobození panoval velký chaos – bylo potřeba obnovit správu obce, vrátit život do škol, pošty i spolků. V této době fungovala také místní zdravotní a sociální zařízení, například Dům Marta, která dlouhodobě přispívala k péči o obyvatele. Napjatá poválečná atmosféra se postupně uklidňovala a Vratislavice se znovu nadechly.
V roce 1980 však ztratily samostatnost a byly začleněny pod Liberec. Koncem 80. let se rozvoj obce téměř zastavil. Až po roce 1990 se Vratislavice staly městským obvodem s vlastním rozpočtem – a začaly znovu výrazně růst. Modernizovala se infrastruktura, vznikaly nové chodníky, obnovovalo se osvětlení i veřejná prostranství. Výrazně se zlepšily podmínky pro školství a volný čas. Oblíbeným místem letní rekreace se stalo koupaliště Sluníčko, které prošlo vylepšením zázemí i bazénů.
4. období: od přelomu tisíciletí po současnost
Po roce 2000 se Vratislavice vydaly směrem moderního a pohodlného života. Znovu se rozjel pivovar Konrad a tradice vaření piva tu úspěšně pokračuje. Sportovní areál Na Rozcestí se postupně proměnil v prostor pro aktivní odpočinek, setkávání a sport všech generací. Zámecký park prošel citlivou obnovou a stal se oblíbeným místem k relaxaci i kulturním akcím pod širým nebem. Obnovy se dočkala také Vratislavická kyselka, areál je postupně renovován a minerální voda opět přitahuje zájem veřejnosti. V posledních letech tu vznikl i nový domov pro seniory, který rozšiřuje péči o starší obyvatele a posiluje sociální zázemí obvodu.
Významnou novinkou posledních let je rozvoj kulturního a komunitního života. Kulturní centrum 101010 nabízí koncerty, plesy, výstavy i společenská setkání a stalo se místem, kde to žije po celý rok. Spolkové a komunitní centrum IGI Vratislavice pak rozšiřuje možnosti pro spolky, komunitní akce, práci s dětmi i volnočasové aktivity. Nechybí v něm moderní knihovna ani kino, které přinášejí kulturu doslova do středu Vratislavic.
Vratislavice dnes propojují historii s moderním životem. Tradice, sport, kultura i komunitní duch se zde přirozeně doplňují. A hlavně – stále tu vznikají nové příběhy.
Zdroj: František Jelínek – Obrázková kronika: Vratislavice nad Nisou dříve a dnes
Možná jste kolem jeho rodného domu ve Vratislavicích šli už mockrát a ani si neuvědomili, že právě tady se narodil člověk, který změnil svět automobilů. Ferdinand Porsche přišel na svět 3. září 1875 a už jako dítě miloval techniku. Zatímco ostatní děti hrály hry venku, on trávil čas v dílně a rozebíral všechno, co mělo šroubek. Po škole ve Vratislavicích pokračoval na průmyslovou školu v Liberci a poté nastoupil do podniku svého otce. Tím jeho životní jízda teprve začala.
Rok 1900 přinesl první světový úspěch. Na Světové výstavě v Paříži představil elektromobil Lohner-Porsche s elektromotory v kolech. Dnes se to může zdát jako samozřejmost, ale tehdy šlo o revoluci, která vzbudila pozornost po celém světě. A protože byl Porsche vždy o krok napřed, ještě téhož roku vyvinul i první hybridní automobil a závodní vůz s pohonem všech kol. Technologie, které dnes považujeme za moderní, měly své kořeny ve Vratislavicích.
Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako technický ředitel rakouského Austro-Daimleru vyráběl vítězné vozy, které kralovaly prestižním závodům. Jedno z vítězství si dokonce odřídil sám – rychlost prostě miloval. Později ve Stuttgartu pomáhal vytvářet slavné kompresorové Mercedesy, které se staly pojmem motoristického sportu.
V roce 1931 si založil vlastní konstrukční kancelář. Právě zde vznikal mimo jiné i lidový vůz, který dnes známe jako Volkswagen Brouk. A první kus? Ten byl sestaven v garáži u jeho vily ve Stuttgartu. Porsche měl vždy blízko k tomu, aby velké nápady začínaly v malých prostorech.
Během války se firma přesunula do rakouského Gmündu, ale ani tam se nezastavila. V roce 1948 zde vznikl model Porsche 356 – první sportovní vůz nesoucí slavné rodinné jméno. Automobil, který odstartoval éru světoznámé značky, již si dnes spojujeme s rychlostí, elegancí a výjimečným technickým řešením.
A to všechno začalo u nás ve Vratislavicích nad Nisou. Malý kluk s velkou fantazií se odtud vydal do světa a navždy změnil to, jak jezdíme. Kdo ví, možná další automobilový vizionář právě teď běhá po Vratislavicích s kapsami plnými šroubků.
Zdroj: Porsche.cz
Na začátku 20. století došlo k významné změně – Vratislavice byly roku 1903 povýšeny na městys. Místní patrioti toužili nejen po dalším růstu, ale také po vlastním reprezentativním znaku. A protože za jejich snahou nestála jen hrdost, ale i potřebné finance, podařilo se jim v roce 1906 přivítat ve Vratislavicích samotného císaře Františka Josefa I. Ten obci po své návštěvě skutečně znak udělil.
Nový znak odpovídal tehdejší secesní módě. Na stříbrném štítu proti sobě stály dvě ženy – vlevo světlovláska se srpem a snopem obilí symbolizující zemědělskou část obce, vpravo tmavovláska s ozubeným kolem představující průmyslový rozvoj. Podáním rukou dávaly najevo spojení obou částí v jeden celek.
Tento elegantní znak provázel Vratislavice dlouhých 64 let. Po povýšení obce na město v roce 1956 však převládl názor, že secesní symbol už k moderní době nepatří. Roku 1970 byl proto přidělen nový znak – s tkalcovským člunkem jako odkazem na slavnou výrobu koberců a s modrým symbolem vratislavické kyselky.
Časy se ale mění. V roce 2006 se zastupitelstvo rozhodlo vrátit k původnímu secesnímu znaku. A tak se obě dámy s pozvednutými dlaněmi znovu staly hrdými symboly Vratislavic.
Období výroby koberců ve Vratislavicích se týká především činnosti bývalé Ginzkeyho továrny na koberce. Začala pracovat v 1. polovině 20. století a její hlavní výrobní období spadá do doby před druhou světovou válkou, přičemž výroba ve velkém měřítku zde probíhala i po válce až do roku 1990.
Významnou osobností spjatou s výrobou koberců ve Vratislavicích nad Nisou byl pan Otakar Oraný (*7. 12. 1927 Malý Beranov u Jihlavy; † 29. 6. 2025 Liberec - Vratislavice nad Nisou). Pan Oraný byl kobercářem tělem i duší. Celý pracovní život zasvětil výrobě koberců ve Vratislavicích nad Nisou jako ředitel a technik se špičkovými znalostmi v oboru. Velmi ho zajímala historie a vznik továrny na
koberce ve Vratislavicích. Když ve starém, znehodnoceném archivu určeném ke skartaci z období rozkvětu firmy Ginzkey našel několik poničených originálních výkresů kresličů této firmy, nemohl tuto starou krásu nechat jen tak v zapomnění. Na jejich zrestaurování, převedení do počítače a následném vytištění pracoval se svou dcerou sedm let. Motivy vytiskl na hrubé plátno, takže jen z absolutní blízkosti je vidět, že jde o papír, a ne o skutečné koberce.
Výstava CESTA ORNAMENTU | VÝTVARNÍCI VE SLUŽBÁCH TOVÁRNY NA KOBERCE IGNAZ GINZKEY & CO proběhla v Galerii Desítky od 23. 1. 2024 do 31. 3. 2024 a ukázala soubor obrazových reprodukcí koberců, které se ve Vratislavicích ve velkém vyráběly od konce 19. století až do roku 1990.
Nyní máte jedinečnou příležitost shlédnout jednotlivé reprodukce prostřednictvím webové prezentace na www.krasakobercu.com.
