Vydejme se na netradiční cestu poznávání historie Vratislavic. Nebudeme ubírat po stopách historických dat a písemných zmínek, ale podíváme se na Vratislavice očima starých českých map. Během posledních pěti století vznikly desítky map, které různým způsobem a na základě svého zaměření reflektovaly existenci Vratislavic. Pro následující kartografickou exkurzi jsme vybrali zajímavý vzorek historických map. Takže vzhůru za poznáním.
Vůbec nejstarší dochovanou tištěnou mapou Čech je tzv. Klaudiánova mapa z roku 1518 (měřítko cca 1: 685 000). Zajímavé na této mapě je, že je dle tehdejších zvyklostí orientována opačně, to znamená, že sever je v dolní části mapy, což by nám dnes v našem turistickém věku asi zprvu činilo orientační potíže. Mapa je nazývána podle svého tvůrce, tedy po lékaři Mikuláši Klaudiánovi (+ 1522), který po roce 1518 zřídil v Mladé Boleslavi českobratrskou tiskárnu. Klaudián patrně proto, že latinsky claudius znamená kulhavý, což nejspíše odráželo jeho tělesné postižení. Pro mapu Čech, o níž není dosud přesně známo, k jakým účelům byla vydána, nechal Klaudián zhotovit v Norimberku dřevěné tiskařské desky a mapa se tiskla v dílně Jeronýma Höltzela. Podíváme-li se na dolní část mapy, ocitneme se na severu Čech, kde však budeme marně hledat Liberec (Reichenberg) či Vratislavice (Maffersdorf). Na místě Vratislavic je vyznačen les jako výběžek pohraničního hvozdu, v němž pramení Jizera. V okolí se nachází „Fridlant" (tj. Frýdlant), „Krapsstÿn“ (tj. hrad Grabštejn), „Warthumberg“ (tj. zámek Vartenberk), Diewin (tj. hrad Děvín u Hamru na Jezeře) a řada dalších míst. Města jsou označována podle toho, zda byla královská, poddanská, kališnická či katolická. Z hlediska kartografického se jedná spíše o orientační obrázek než o skutečnou mapu. Mapy dnešních parametru vznikaly až během 19. století.
Ale pojďme dále a na pomyslné časové ose se posuňme do roku 1720, kdy byla vydána jedna z nejkrásnějších a nejcennějších map, která svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Mám na mysli tzv. Müllerovu mapu Čech (měřítko cca 1: 132 000). Vlastní mapa se skládá z 25 listů. Matrice pro tisk mapových listů byly vyryty v mědi špičkovými mědirytci. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků rakouské monarchie. Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě sídel i vodstvo, schematicky reliéf, zeleň a hlavně klíčové komunikace. Na této mapě se již konečně setkáváme s Vratislavicemi, respektive s Maffersdorfem nacházejícím se mezi Rochlicemi (Röchlitz) a Prosečí (Proschwitz). Obec měla kostel a ležela na řece Nise (Neiss fl.). Okolní kopečky pak schematicky naznačují, že se obec nachází v údolí. Tato mapa je ve srovnání s Klaudiánovou mnohem přesnější, avšak opět nevznikala na základě terénního měření, a tak její mnohé údaje je třeba brát s rezervou.
Müllerova mapa se zvětšeným měřítkem 1: 28 800 se stala podkladem pro tzv. 1. vojenské josefské mapování z let 1764-1768 a 1780-1783. Jak název napovídá, účel map byl naprosto jednoznačný. Byl to strategický podklad pro plánování vojenských akcí, a tak je logické, že důležitost byla kladena na přesné znázornění reliéfu krajiny, vodní toky atp. Generálové potřebovali spolehlivý podklad pro to, aby mohli z velitelského stanoviště označit strategická místa pro dělostřelecká postavení, pro vedení obrany či útoku. Zajímalo by vás jak taková mapa vznikala? Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali doslova od oka okolní terén. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km čtverečních. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se či překrývala. Zajímavým faktem je, že Vratislavice (Maffersdorf) se dle mapy nacházely v silně odlesněné zemědělské krajině. Nejbližší les se rozkládal na Wacht bergu, tedy dnešním Strážném vrchu. Právě tato mapa byla využívána během vojenských akcí v letech 1778-1779 ve Vratislavicích a okolí během války o dědictví bavorské mezi rakouským císařstvím a Pruskem. V souvislosti s inspekční cestou sem zavítal 15. září 1779 i císař Josef II., na jehož paměť je pojmenován Císařský kámen nad obcí Milíře.
První skutečně přesná mapa v měřítku 1: 28 800 vznikla mezi lety 1836-1852 a je nazývána jako 2. vojenské Františkovo mapování. Jejich podkladem byly mapy stabilního katastru v měřítku 1: 2880. Předcházela mu vojenská triangulace, která sloužila jako skutečný geodetický základ tohoto kartografického díla. Obsah mapy je v podstatě totožný s 1. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy 2. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu. To je patrné i v okolí Vratislavic. Novinkou je, že původní Wacht berg nese jméno Signal berg a měří 233 vídeňských sáhů.
Vzniku map 2. vojenského mapování předcházel rozsáhlý mapový projekt tzv. stabilního katastru, z něhož vychází katastrální mapy dodnes. Vznik stabilního katastru byl spojen s rostoucí potřebou habsburského státního aparátu zvýšit příjmy plynoucí z daní, což předpokládalo podchytit všechny potenciální plátce, stanovit rozsah jejich majetku a určit výši daně. Nezbytným podkladem pro tyto operace byly společně se statistickými údaji také katastrální mapy v měřítku 1: 2880. V Čechách probíhalo geodetické měření v letech 1826-1843 a na Moravě 1824-1836. Mapy byly vyhotoveny pro každé katastrální území, jež je většinou zobrazeno na několika listech. Pozemky jsou barevně členěné podle druhu a jsou opatřeny parcelním číslem. Stabilní katastr Vratislavic (Maffersdorf) vznikl v roce 1843. Zde můžeme velmi podrobně nahlédnout do vzhledu Vratilsavic pře více než 160 lety. Červeně označené budovy jsou kamenné (nespalné), žluté pak dřevěné (spalné). Velmi dobře je také patrný původní přirozený meandrující tok Nisy.
S postupem modernizace rakouské armády stoupaly i nároky na užívané mapy. Vzhledem k tomu, že 2. vojenské františkovo mapování již nepostačovalo, rozhodlo v roce 1868 rakouské ministerstvo války o mapování novém, které je nazýváno 3. vojenským mapováním Františko-josefským. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle. Speciální mapy byly tak kvalitní, že po mírných úpravách byly používány nejen v armádě až do roku 1956. Pamětníci si je jistě pamatují, byly podlepovány plátnem a patřily do výbavy každého prvorepublikového výletníka.
A takto bychom mohli pokračovat i dále, ale myslím si, že jsme prošli notný kus vývojem map za posledních pět století. Závěrem uvádíme několik webových odkazů, kde si zvídaví čtenáři mohou sami pátrat ve starých mapách.
Martin Nechvíle
http://oldmaps.geolab.cz/
http://historickemapy.cuzk.cz/
