TOMÁŠ BAMBUŠEK: MALOVÁNÍ JE KONDIČNÍ ZÁLEŽITOST
Tomáš Bambušek v profesním životě úspěšně kloubí roli herce i výtvarníka. „Jsem self-made man v mnoha oblastech. Nejsem ani tradiční herec, ani tradiční výtvarník, neprošel jsem žádným uměleckým vzděláním,“ potvrzuje vyučený zámečník a student filosofie. Po zanechání vysoké školy s bratrem Miroslavem Bambuškem založili divadlo a od té doby u něj zůstal. Stejně jako se nehodlá vzdát ani malířského plátna. Jeho výstava Všichni budou jásat rozzářila Galerii Desítky i atrium Kulturního Centra VRATISLAVICE 101010 záplavou květů a barevných motivů.
Stane se, že krajina nepromluví?
Stane se to často. Anebo promlouvá, ale já na to nejsem připravený. Nechodím do krajiny malovat. Chodím se projít nebo si zaběhat nebo dělat kotrmelce. A v průběhu toho se mi většinou stane, že si něčeho všimnu.
Kde je pro vás domov?
Moudří vědí, že kdo má židli, ten bydlí. A ta židle se dá postavit kamkoliv. Až když už se na ni usadím, tak mám šanci se dívat kolem sebe. Mnohokrát jsem měl ten pocit, ale byl jsem daleko od skutečného domova. Ideální situace je, když je domov tam, kde si sednu na židli a mám pocit, že bych tu chtěl bydlet, nebo jsem tu bydlel, nebo tu bydlet budu.
Jste typ muže, který nosí ženě květiny?
Moje žena je zahradnice, takže je těžké jí nosit květiny. To spíš nosí domů květiny ona. A já jí je vracím v té namalované formě.
Našel jste cestu k motivu květin díky ní?
To ne, zaujala mě květina jako součást krajiny, ve které volně roste.
Preferujete nějaký typ krajiny?
Může mě zaujmout úplně cokoliv. Vnímám spíš krajinnou událost. Například rozježděná louže uprostřed polní cesty. V ní vidím odraz stromu u cesty a vedle cesty je pampeliška. Teprve tam dochází k nějakému propojení. Nechávám promlouvat krajinu a čekám, co mi nabídne.
Máte nějaké oblíbené barvy nebo barevné kombinace?
Říkala mi moje žena, že co se týká módy, je letos v kurzu pomerančová. A já jsem hodně na módu (smích). Ale jinak jsem fanoušek fialové barvy a jejích variant. A můžu ji použít kdykoliv.
Umíte jako malíř pojmenovat správně všechny odstíny?
Já mám tu výhodu, že si můžu vymýšlet. Můžu klidně ukázat na barvu a říct, že to je mrkvová fialová.
A máte nějaké oblíbené techniky?
Maluju tím, co mám zrovna v ruce. Mám třeba oblíbenou techniku malby nafouknutým balonkem. Namočím ho do barvy a obtisknu na plátno. Tak jsou dělané třeba ty vlčí máky, které jsou vystavené v galerii. Ne vždycky má člověk chuť tvarovat listy po jednom štětcem.
Jaká emoce vám pomáhá tvořit?
Maluju, když je mi dobře. Rozervaný umělec je podle mě contradictio in adjectio, nesmysl. Malování je kondiční záležitost. Když vím, že to přijde, tak pro to dělám, co můžu.
Jak to vypadá?
Musím si vytvořit podmínky. Nemůžu být třeba po večírku. Když vím, že chci něco namalovat, tak se šetřím, jdu si ven zaběhat, abych se prokrvil a okysličil a pustím si hudbu. Poslední dobou se mi dobře maluje třeba u kapely Massive Attack.
Máte kamarády mezi herci i mezi výtvarníky? Liší se ty světy nějak výrazně?
Asi bych se nerad pouštěl do srovnání, ale napadá mě jeden postřeh. Herectví mému malování pomáhá. Mnoho herců ví, že maluju, a třeba moje obrazy sbírá. Naopak ve výtvarné oblasti to herectví moc nepomáhá. Výtvarníci se na malující herce dívají trochu z nadhledu.
Je něco, co vás na herectví štve?
Já už v poslední době hraju hlavně před kamerou, což je taková rychlá, bystrá práce, která po herci chce, aby byl komplexně připravený v danou chvíli udělat cokoliv. To mě baví. Oproti tomu na divadle se jedna hra zkouší několik týdnů. Občas se stává, že jak režisér hledá nedokonalosti, tak sklouzne k tomu, že herce nějak nepříjemně konfrontuje nebo může někomu ublížit. Není to jednoduchá práce.
Vyučil jste se zámečníkem. Věnoval jste se někdy tomu oboru?
Co jsem se naučil, používám denně, když pracuju rukama. Vyučil jsem se mechanikem velkých strojů. Ve škole jsme se upisovali, že jednou budeme pracovat ve velkých severočeských dolech. Jenže pak přišla revoluce a všechno se změnilo. Uvědomil jsem si, že chci něco víc. Hodně jsem četl a zjistil jsem, že se chci dozvědět mnohem víc o tom, jak svět funguje. Tak jsem šel studovat filosofii.
Co jste při studiu zjistil?
Zjistil jsem, že už vlastně filosof jsem. Zároveň mě začaly zajímat ženy, tak jsem přerušil studia a věnoval jsem se spíš těm ženám. A pak jsme s bráchou založili divadlo.
Nelitoval jste někdy, že jste studium ve třetím ročníku ukončil?
Myslím, že to dopadlo tak, jak mělo. Začali jsme velmi intenzivně a na vysoké úrovni dělat divadlo. Když jsem o tom přemýšlel, vždycky jsem došel k tomu, že jsem se ve škole dozvěděl všechno, co jsem potřeboval.
Máte dvě dcery, už na nich vidíte nějaké umělecké sklony?
Ta starší je umělecky založená. Fotí a myslím, že má skvělé oko. Zároveň se věnuje restaurování dřeva a dřevořezbě. Ta mladší má mnoho darů. Je múzická, jdou jí jazyky i matematika. A i tu kreativitu má danou. Ale do ničeho je netlačím, můžou dělat cokoliv. Já po nich jen chci, aby měly nějakou školu.
Text: Jana Ryantová
Foto: Johana Antošová
Výstava umělce Tomáše Bambuška Všichni budou jásat je v Galerii Desítky k vidění až do 31. května. „Věděla jsem, že tu chci na jaro nějakou barevnou expozici, květinové a krajinné motivy. A že chci, aby všichni jásali, proto volba přišla na Tomáše. Chtěla bych, aby se témata přirozeně střídala, takže po relativně decentní výstavě koberců si určitě můžeme dovolit menší divočinu,“prozrazuje kurátorka galerie Paulina Skavová. Výstavu můžete díky proskleným stěnám shlédnout kdykoliv během dne. Samotné prostory galerie můžete navštívit hodinu před každým představením v KC VRATISLAVICE 101010.
