Od září stojí v čele Základní školy Vratislavice Mgr. Tomáš Janata. Pro děti ani rodiče není žádnou neznámou tváří, na škole dosud působil jako učitel a zástupce ředitele. Do nové role nastoupil teprve před měsícem, ale díky své dlouhodobé zkušenosti se školou má jasnou vizi.
Co vás nejvíce překvapilo první měsíc ve funkci ředitele? Bylo něco, co jste si třeba vůbec neuvědomoval, dokud jste to nezažil?
V prvním měsíci mě překvapilo, kolik času zabírá komunikace. Ať už s učiteli, rodiči nebo se zřizovatelem. Člověk si často neuvědomí, že ředitel není jen pedagog, ale i manažer.
Původně jste na škole působil jako zástupce ředitele. V čem vidíte největší rozdíl mezi rolí zástupce a ředitele?
Největší rozdíl vidím v míře zodpovědnosti. Zástupce spíše řeší operativní záležitosti, řídí provoz a podporuje chod školy, zatímco ředitel nese konečné rozhodnutí a odpovědnost za směřování celé instituce.
Proč jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele?
Cítil jsem, že mohu škole dát energii a vizi do budoucna. Chci, aby byla místem, kam děti chodí rády a kde se rozvíjí i učitelé. Moje vize, kterou sdílíme nyní na škole, vychází i z vize našich Vratislavic.
Plánujete ve škole nějaké změny?
Změny plánuji spíše postupné než revoluční. Moje vize je otevřená škola, která se propojuje s komunitou, využívá moderní metody a podporuje tvořivost i odpovědnost žáků. V praxi to znamená, že budeme pořádat víceakcí pro rodiče, jako je například volejbalový turnaj nebo hip-hop taneční odpoledne.
Jak byste chtěl, aby škola vypadala za pět let?
Přál bych si, aby byla škola vnímána jako moderní, přátelské a inspirativní prostředí, kde se děti učí nejen vědomostem, ale i dovednostem pro život.
Jak se díváte na moderní technologie ve výuce?
Vnímám je jako užitečný nástroj, ale nikdy by neměly nahradit živý kontakt učitele s žákem. Stále jsem zastáncem toho, že papír je více
než notebook. Alespoň na základní škole.
Co je podle vás klíčem k dobré atmosféře ve škole?
Otevřenost, respekt a vzájemná důvěra. Když se učitelé, žáci i rodiče cítí vyslyšeni, funguje spolupráce mnohem lépe.
Co vás na práci s dětmi nejvíce baví?
Jejich bezprostřednost a radost z objevování. Je úžasné sledovat, jakou mají radost, když v matematice vypočítají komplikovaný příklad.
Jak relaxujete mimo školu, abyste nabral síly?
Od malička sportuji a sport je „místem“, kde nabírám síly. Rád jezdím na kole a běžkách po našich horách a nejraději s mojí ženou Petrou. Ve volném čase se věnuji plaveckému oddílu v Jablonci nad Nisou, kde pracuji jako trenér a předseda.
Prozradíte čtenářům, jaký jste byl vy sám jako školák? Vzorný nebo spíš rošťák?
Jako školák jsem nebyl úplně vzorný a neměl samé jedničky. Občas jsem zlobil, ale díky sportu jsem byl vždy férový. Díky tomu dnes rozumím i těm, kteří to nemají ve škole vždy jednoduché.
Text: Lucie Zdenková
Foto: Jaroslav Appeltauer
