Domů > Historie a... > Rodáci > Ferdinand Porsche

 

 

     Porsche. Třešnička na dortu německého automobilového průmyslu. Značka,která má zvuk. Voní rychlostí a luxusem. Z žádného jiného auta nevlají ženské vlasy tak krásně jako z Porsche cabrio…

     Jenže tak daleko fantazie čtrnáctiletého kluka, který se schovával v podkrovní skrýši ve svém elektrickém království před otcovým hněvem, přece jen nesahala. Měl strach. Co má udělat proto, aby nemusel následovat o dva roky staršího bratra Antona? Snad se matka přimluví, snad nedovolí, aby se učil klempířem. Pevně věřil, že se stane něco, co situaci změní.

     Přání bylo vyslyšeno, ale jinak než si Ferdinand přál. Anton utrpěl v učení úraz, na jehož následky zemřel. A otec se zatvrdil ještě víc. Copak může rodinnou živnost vést žena? Druhorozená dcera musí být především dobrou manželkou a matkou a ne šplhat po střechách. To čeká na Ferdinanda! Konec útěkům do podkroví, konec všem těm bláznivým snům a nesmyslným pokusům, které k ničemu nevedou.

 

     Nebýt jejich velkorysosti, byl by svět ochuzen o nádherná umělecká díla a úžasné vynálezy. I v Maffersdorfu, rodné obci Ferdinanda Porscheho, žil jeden takový dobrodinec. Jmenoval se Ignaz Ginzkey a patřila mu vyhlášená továrna na koberce. Dnes je v troskách, v zapomenutí upadá i starý název Maffersdorf. Byl změněn na Vratislavice, které se roku 1980 staly součástí města Liberec.

     Ginzkey pokukoval po tom rozjíveném výrostkovi už pěkně dlouho. Nebyl k přehlédnutí. Vždycky vymyslel něco, čím své okolí šokoval. „Můj otec vyprávěl, že Ferdinand, tehdy mu mohlo být tak třináct, si jednu zimu zkonstruoval takové speciální brusle – měl na nich lampičku, baterky schoval v kapsách, takže ty brusle úžasně svítily. Všichni zírali a holky z toho byly úplně auf,“ vzpomíná Lothar Porsche, předseda Svazu Němců v Liberci. Ač má identické jméno, s Ferdinandem příbuzný není. „Však si taky jeho pravnuk Wolfgang viditelně oddechl, když jsem mu prozradil, že nás žádná přízeň nepojí. Setkali jsme se ve Vratislavicích v roce 2000. Když nás představovali, úplně zbledl, tak mě napadlo, že pomyslel na všechny ty miliony, o které se budeme muset dělit. Když jsem ho v žertu ujistil, že nic takového nehrozí, velkoryse mi nabídl přátelství,“ směje se Lothar Porsche.

     Blikající brusle byly dobré na pobavení kamarádů, ale na otce, a jistě i na továrníka Ginzekeye, nijak zvlášť zapůsobit nemohly. Jenže to byl teprve začátek. Jednou se Ferdinand na pár týdnů zavřel do své dílničky v podkroví a oběma vyrazil dech. „Elektrifikoval rodný domek. To mu bylo patnáct. Porschovi nebyli zrovna moc bohatí, takže dlouho elektřinu neměli. Kolem nich zářily všechny ty textilky a oni byli ve tmě,“ říká Lothar Porsche. Pomocí vlastnoručně vyrobeného generátoru, který umístil ve sklepě, osvítil Ferdinand celý dům – včetně otcovy dílny. Otec byl dojat a Ignaz Ginzkey se ujistil, že sází na dobrého koně. Dnes už se sotva dozvíme, jak dlouho mu trvalo, než definitivně přesvědčil Antona Porscheho, že pro jeho syna Ferdinanda bude užitečnější, když začne studovat libereckou průmyslovku, než aby ctil řemeslnou tradici rodiny. Jeho postavení a peníze nakonec pochybnosti mistra klempířského přece jen rozptýlily.

 

     Všechny cesty vedou odjakživa do Říma. A rakousko-uherským Římem byla koncem 19. století Vídeň. Právě sem zamířil osmnáctiletý Ferdinand Porsche, aby u firmy Bela Eggert zužitkoval vše, co se na liberecké průmyslovce naučil. Ve volných chvilkách odskakoval na zdejší techniku na přednášky. Jak se mu hodily, když vrchní dodavatel kočárů, firma CaK Hof Šaten Fabrik zřídila oddělení elektromotorů“

     Nastoupil v roce 1898. O čtyřiadvacet měsíců později se konala v Paříži světová výstava. Rakousko-Uhersko vystavovalo svůj jediný automobil. Elektromotory umístěné v předních kolech – patent Porsche.

 

    Na dnešní poměry monstrum. Vážilo více než tunu a řítilo se rychlostí 40 km v hodině. Jako stvořené pro závodění! Však s ním také Ferdinand Porsche zajel traťový rekord. Od té doby zvítězily automobily jeho konstrukce nesčíslněkrát. Ať už za volantem seděl on sám, neb někdo jiný. Jeho konstruktérská hvězda se rozzářila stejně jasně, jako domek v Maffersdorfu.

 

     Pracovala jako účetní v továrně na výrobu elektrických součástek ve Vídni a tajně snila o tom, že si jednou koupí automobil. Nebo by jí ho raději měl pořídit manžel?

     Pokud to šlo, nevynechala slečna Aloisie Johanna Keasová jediný automobilový závod. Bylo by to proti přírodě, kdyby se ti dva nepotkali. Jiskra přeskočila téměř okamžitě, pro elektřinu měli oba cit, a roku 1903 se slečna Keasová stala paní Porscheovou. O rok později se už radovala z dcery Luisy. Následník trůnu přišel na svět po dalších pěti letech. Ferdinand Anton Ernest zvaný Ferry se stal otcovým rovnocenným nástupcem. Úžasné Porsche 356 je jeho výtvorem.

     Šťastný novomanžel Ferdinand Prosche tehdy pracoval u firmy Astro Daimler. Konstruoval motory pro letadla i vzducholodi a vymýšlel další nový vůz. A stalo se to, co dřív nebo později potká všechny velké vynálezce. Neuspěl. Poprvé v životě.

     „Porsche svými vynálezy mnohokrát předběhl dobu,“ říká Vladimír Francev z Vojenského historického ústavu v Praze, „kolikrát měl smůlu, protože tehdejší výrobní technologie na jeho skvělé konstrukce nestačily.“ A tak to bylo i s vozem Maja, pojmenovaném po dceři rakouského konzula v Nice Emila Jellinka. Čtyřstupňová převodovka byla natolik složitá, že se nedala v sériové výrobě realizovat. Po roce byl vůz stažen z výroby. Majina sestra měla větší štěstí. Jmenovala se Mercedes. Verze SSK, nejsilnější sporťák své doby, vyrazila koncem dvacátých let konkurentům Ferdinanda Proscheho dech.

 

     Druhá dekáda 20. století se řítila do finále jak dobře postavený závodní vůz. Ferdinand Porsche mohl být spokojen. Dařilo se mu. Triumfoval jako závodní jezdec i konstruktér. Jeho rodné Rakousko-Uhersko na tom bylo hůře. Rozpadlo se v zákopech první světové války. A geniální konstruktér se ocitl před nečekaným problémem. Najednou pocházel z Československa. Pro jaké občanství se má rozhodnout? Zvítězil jeho proslulý pragmatismus. Československé se momentálně zdálo být výhodnější. Cestovní pas dostane bez problémů (světová výstava automobilů v Paříži nepočká) a pak, v Maffersdorfu, pardon, Vratislavicích, je přece rodinný majetek. Do německého Stuttgartu k firmě Daimler Motoren Desselchaft odchází v roce 1923 jako československý občan. Tehdy to není na překážku. Stačí, že vyvíjí řadu nových úspěšných konstrukcí.

     Zpočátku je u Daimlerů spokojen, ale pak se situace mění. Nemůže zcela svobodně prosazovat své nápady. Musí soupeřit se svým nadaným kolegou Hansem Nibelem. Jednoho dne gordické uzly definitivně rozetne.

     Píše se duben 1931. Významné datum. Na živnostenském úřadu ve Stuttgartu je zapsána nová firma. Dr. Ing.h.c.F.Porsche Konstruktionen und Beratungen. Znamená to konec námezdní práce. Konec ústupkům jiným konstruktérům. Ferdinand Porsche je svým pánem. A má zdatné pomocníky: syny Ferryho a švagra Pirecha.

 

     Konstrukci malého, silného a levného vozu určeného pro sériovou výrobu promýšlel Porsche v mnoha bezesných nocích. Úspěch Henryho Forda ho fascinoval. Poprvé se vysněný model pokoušel prosadit ještě u Daimlerů v roce 1921. Ale neuspěl. Podruhé svitla naděje o deset let později. Zakázka přišla od firem Wanderer a Zündap. I tenhle pokus ztroskotal.

     Volkswagen čekal na Hitlera. Myšlenka vozidla „malého, levného a pro všechny“ mu spadla do klína jako dar z nebes. Okamžitě se jí chopil. Za státní peníze se u hradu Wolfsburgu staví nová továrna. Základní kámen pokládá sám Hitler. A Porsche, odpovědný za technické vedení. Zároveň s tím začíná kampaň šetříme pět marek týdně, které odevzdáváme státu jako zálohu na nový vůz. Na kontě se sešlo na 300 milionů.

     Velký sen skvělého automobilového mága se plní. Brouk je v sériové výrobě. Za jeho konstrukci dostává německou národní cenu. Později k ní přibude kříž za zásluhy a titul čestného profesora.

     Je na výsluní. Stín na jeho slávu vrhá jen jedna věc. Československé občanství. Na některé věci byl velkorysý Führer přecitlivělý. A jak bylo jeho zvykem, vymyslel řešení.

 

     Malý kluk ze Sudet se stal velkým konstruktérem ve veliké říši. Němcem. Nacistická mašinérie ho semlela a ždímala z jeho talentu, co se dalo.

     „Tři roky, tedy od jednačtyřicátého, byl předsedou tankové komise,“ říká Vladimír Francev, „což byl nejvyšší orgán koordinující tankovou výrobu pro německou armádu. Sám tanky taky konstruoval, ale byly příliš těžké, tak se nakonec přestaly vyrábět a konstrukce se upravila na samohybné dělo. Jmenovalo se Ferdinand. Vyrobilo se ho jen 90 kusů, ale u Kurska to stačilo ke zničení pěti set sovětských tanků.“

     I Volkswagen trochu změnil tvář. Posloužil jako východisko pro terénní vojenský vůz, vyráběný pod značkou KDF. Existovaly i obojživelné verze a typy s náhonem na všechna čtyři kola. Sběratelé historických aut po nich šílí.

     Těšit se tolik let přízni nacistických pohlavárů přineslo komplikace. Na konci války je Ferdinand Porsche Američany internován do tábora Kransberg. Brzy ho ale propouštějí. Nebylo proti němu vzneseno žádné závažné obvinění.

     To se ovšem dotklo velmi vlivného muže, Jeana – Sierra Peugeota, který se významně zasadil o to, aby Ferdinand, jeho syn Ferry a švagr Piech dostali dva roky „natvrdo“. Trest si odpykávali ve sladké Francii. Kdo by se divili, že se po Evropě začalo šuškat, že i Renault 4CV je konstrukcí Ferdinanda Porscheho.

 

     Pracoval až do svých sedmdesátin. Seznam jeho úspěšných konstrukcí by byl nekonečný. Austin – Daimler, Prinz Heinrich, Mercedes Benz, AutoUnion – to je jen nepatrné torzo. Bez něj by nevznikl ani Ferryho sportovní model 365, poprvé pojmenovaný Porsche. S trochou nadsázky by se dalo říct, že pravděpodobně neexistuje auto, v němž bychom nenašli alespoň kousíček z pana Ferdinanda.

 

     „Ne nadarmo mu mezinárodní jury udělila titul Konstruktér století,“ říká Svatopluk Holata z libereckého Mobile muzea ČR. „A mě osobně velmi těší, že mu byla ve Vratislavicích na rodném domě odhalena v roce 2000 pamětní deska. Když všechno dobře dopadne, a já v to pevně věřím, dočkáme se otevření muzea. Určitě by si to zasloužil, aby se o něm v rodné zemi vědělo víc než doposud.“

 

 

-         narodil se v Maffersdorfu (dnešních Vratislavicích) v německy mluvící rodině jako třetí z pěti dětí

-         1898 – 1905 pracoval pro firmu Hof Wagen Ludvíka Lohnera a zkonstruoval svůj první elektromobil, který způsobil senzaci na světové výstavě v Paříži v roce 1900

-         1903 se oženil s Aloisií Keasovou – dcera Luisa, syn Ferry

-         1906 – 1923 hlavní konstruktér u firmy Astro Daimler

-         od 1923 technický ředitel u Daimler Motoren Gesselschaft ve Stuttgartu, vyvinul legendární Mercedes SS a SSK

-         1931 zakládá ve Stuttgartu vlastní konstrukční kancelář, čímž v podstatě položil základy firmy Porsche

-         1936 v továrně u Wolfsburgu vznikly první tři prototypy slavného Volkswagenu

-         během 2. světové války spolupracuje na vývoji těžkého tanku Tiger, děla Ferdinand a podílí se na konstrukci 

          vozidel pro Wehrmacht

-         1947 se vrací z vazby ve Francii a znovu začíná konstruovat, spolupracuje se synem Ferrrym a výsledkem je slavné Porsche 356

-         30.1.1951 podlehl mozkové mrtvici

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1 – Ferdinand Porsche

 

Obr. 2 – Elektromobil Lohner – Porsche se zrodil v roce 1900. Do roku 1905 následovalo několik typů – nejúspěšnější Phaeton s motory ve všech čtyřech koled dosahoval rychlosti 60 km/h, vyrobeno bylo okolo 300 ks.

 

Obr. 3 – Legendární „Brouk“ se svým konstruktérem – v prakticky nezměněné podobě se vyráběl až do roku 2003.

 

Obr. 4 – Ferdinand Porsche za volantem závodního automobilu AutoUnion. Vůz se šestiválcem 4,25 l / 295 k umístěným revolučně před zadní nápravou překonal hned v první sezóně rekordy sedmi světových okruhů.