Domů > Historie a... > Památky > Kostel Nejsvětější trojice

Vratislavický kostel Nejsvětější Trojice každý Vratislavičák zná, stovky lidí jej denně míjejí, ať v autě, tramvaji či pěšky. Tato významná památka je státem památkově chráněna od 26. listopadu 1964 a v Ústředním seznamu kulturních památek ČR se nachází pod číslem 36643/5-4502. Jedná se o nejstarší stojící dochovanou stavební památku Vratislavic. Ale o co toho víme víc z jeho současnosti, o to více se jeho vznik rozplývá v mlhách minulosti. Budeme se tedy společně snažit dopátrat se něčeho konkrétnějšího o jeho nejdávnější minulosti, která úzce souvisí s počátkem samotných Vratislavic. Není náhodou, že první písemná zmínka o Vratislavicích úzce souvisí se zdejším nejstarším kostelem.

Obraťme se tedy k písemným pramenům a začněme trochu šířeji. Světlo písemných pramenů do těchto míst vstupuje až během poloviny 14. století, kdy jsou roku 1352 zmiňovány kostely v Liberci, Rochlicích, Chrastavě a Bílém Kostele. V roce 1356 je zmiňován kostel v Jablonci a roku 1360 ve Vratislavicích. O zdejších kostelech, kolem nichž se rozprostíralo skromné vesnické osídlení, víme díky byrokracii. Jak je to možné? Církev na své fungování potřebovala peníze, a tak papež rozhodl, že každá farnost bude platit, podle svých ekonomických možností, poplatek v pražských groších. A tyto účty se dochovaly dodnes a jsou neocenitelným historickým pramenem nejen existence do té doby nezmiňovaných míst, ale záznamy dávají i trošku nahlédnout do bohatosti toho kterého místa. A tak v roce 1352, kdy se poprvé poplatek odváděl, zaplatil Reychinberch (Liberec) 2 groše, Rochlitcz (Rochlice) 2 groše, Craczauia (Chrastava) 7 grošů a Grot (Hrádek nad Nisou) nesrovnatelně více 24 groše. Při druhé vlně placení v roce 1369 se výše poplatků opakuje, navíc v evidenci přibyly okolní vsi Jablonecz (Jablonec n. N.) a Richnow (Rychnov u Jablonce n. N.), které jsou označeny jako pauper, tedy chudé, neschopné cokoli platit. Zvláštní je, že registr papežských desátků mlčí o existenci Vratislavic. Nelze tedy vyloučit, že v té době kostel ještě neexistoval, nicméně vesnice již existovat mohla. První zmínka o Vratislavicích, respektive o skutečnosti, že na zdejší faře došlo k výměně kněze, pochází z 18. října 1360. A byla-li fara, byl logicky i kostel, takže tento písemný záznam svědčí o existenci kostela. Tato událost se písemně zachovala opět díky preciznosti církevních úředních záznamů, kdy byly v tzv. konfirmačních knihách pečlivě zaznamenávány veškeré změny v obsazení far v celém českém království. Takže Vratislavice pod názvem Wratislauicz vstupují do světla dějin během podzimních říjnových dní. Avšak kde se nacházel onen kostel z roku 1360? To je otázka, kterou se zabývají kronikáři a badatelé více než sto let. Podle pověsti, kterou zaznamenal kronikář Jäger a ostatní ji od něj usilovně opisovali, stával nejstarší vratislavický kostel na vyvýšeném místě na levé straně řeky Nisy zvaném Lobelbirken, kde se vedle zbořeného domu č. p. 517 nacházelo místo nazývané Kirchhof, tedy kostelní dvůr či hřbitov. Podle historika F. Kühna (1934) se poloha Lobelbirken, a tedy i původní kostel, nacházela u domů č. p. 116/117. Potud pověst, pro kterou však neexistují žádné hodnověrné důkazy či indicie. Někdy kolem roku 1563 pak měl podle Kühna na místě již dnešního kostela vzniknout kostelík dřevěný. Jeho argumentace však vychází z vyrytého data 1563 na dosud existující cínové křtitelnici v kostele Nejsvětější Trojice. Mimochodem se jedná o nejstarší nápis svého druhu v širokém okolí. Křtitelnice patrně náležela k výbavě předchůdce dnešního kostela, avšak podle data 1563 nelze uvádět jeho vznik. Křtitelnice byla darem pana Joachima Ullricha z Rosenfeldu a mohla nahradit křtitelnici mnohem starší a méně honosnou. Nutno dodat, že kostely se většinou stavěly stále na stejném posvěceném místě a když byly zničeny požárem či válečným tažením, bývaly zpravidla obnoveny. Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak nemělo být i ve Vratislavicích. Starší zbytky zdiva, patrně ze stavby předcházející současnému baroknímu kostelu z let 1700 – 1701, byly podle údajů F. Kühna objeveny během přestavby v roce 1903. Doslova píše, že „Jak se dá usoudit ze zbytků zdiva, odkrytého 1903, sahal svými vnějšími zdmi asi o jeden metr za podpěry empor a až k lavicím pro svaté přijímání dnešního kostela. O technice zdiva není nic známo.“ Tytoodkryté relikty zdiva pocházejí bezpochyby z původního kostela, který zde stával před současným barokním a byl výrazně menší, což byl asi hlavní důvod k celkové přestavbě. Ale jak zde stával tento starší kostelík dlouho? Skutečně byl postaven až kolem poloviny 16. století? To jsou otázky, na něž nelze bez komplexního stavebně historického průzkumu současného kostela či archeologického výzkumu spolehlivě odpovědět. Je známo, že staří stavitelé rádi využívali během přestaveb stávající starší zdivo. Bylo to nejen z prostého důvodu šetření, ale i z důvodu kontinuálního navázání na starší stavbu. Stavebně historický průzkum kostela dosud proveden nebyl, a tak výše naznačená otázka zůstává zatím nezodpovězena. Jistou indicií o tom, že původní středověký kostel z roku 1360 se nacházel právě v místě dnešního kostela, poskytl v květnu roku 2007 archeologický nález zlomku keramické nádoby získaný při hloubení výkopu pro oplocení jižně od kostela. Zkušené oko archeologa pak určilo, že střep skutečně pochází z vrcholného středověku. Uvidíme, zda budoucí nálezy tuto teorii potvrdí či vyvrátí.

A nyní se podívejme podrobněji na stávající barokní kostel. Jedná se o jednolodní stavbu obdélného půdorysu s pravoúhlým presbytářem, na severní straně se sakristií. Střecha je sedlová krytá plechovými šablonami, nad presbytářem je umístěn sanktusník. K severní a jižní straně lodi jsou přistavěny vchody s předsíní. Na západní straně se nachází průchozí hranolová věž zakončená bání s lucernou. Vedle věže je dvojice schodišťových vížek. Loď kostela je prolomena vysokými okny se segmentovými záklenky. Jak již bylo výše uvedeno, byl stávající kostel postaven na místě staršího menšího kostelíka v době mezi 27. červencem a 6. říjnem 1701. Stavitelem byl Marcus Antonio Chanivalle z Nového Města Pražského a za svoji práci dostal 760 zlatých. Polírem byl Jakob Beseni(em) z Plzně, tesařem Michel Otto z Toužimi a klempířem Friedrich Breuer ze Žitavy.Sakristie byla k presbytáři přistavěna v roce 1707, v roce 1780 pak byla na jižní straně věže vystavěna hřbitovní kaple, která byla roku 1900 odstraněna. O nové zastřešení věže se postaral roku 1747 Anton Breuer z Andělské hory. Hřeben střechy presbytáře byl roku 1788 opatřen sanktusníkem. Ten pak byl roku 1818 snesen a 1859 opět postaven. V letech 1779 a 1859 proběhla na kostelu výměna střešní krytiny (břidlice). V letech 1900 až 1901 provedl rozsáhlé renovace chrámu stavitel firmy Gustav Sachers Söhne z Liberce podle plánů architekta Friedricha Ohmanna z Vídně. Během renovace byl současný hlavní portál opatřen moderní výzdobou, nově byla upravena vstupní hala, věž zvýšena a postaven boční vchod. Kolem kostela se po celou dobu jeho existence pohřbívalo. Hřbitov byl obehnán kamennou hřbitovní zdí, v jejímž severovýchodním rohu se nacházela zděná márnice. Hřbitov byl zrušen v roce 1878 a přeměněn v plochu zeleně. Márnice byla odstraněna rok poté. Nový hřbitov, který funguje dodnes, byl následně zřízen severně od Vratislavic. Z doby existence kostelního hřbitova pochází do vnějšího pláště kostela zazděné náhrobníky vesměs z 19. století. Vedle nich je kostel po celém svém obvodu zdoben zastaveními křížové cesty z roku 1830. Původní křížová cesta pocházela již z roku 1779. V současné době kostel a jeho okolí čeká na celkovou rekonstrukci, kterou Římskokatolické církvi pomůže financovat i městský obvod Vratislavice n. N. Takže se v nejbližších letech můžeme těšit na nově opravenou vratislavickou dominantu, která bude její chloubou.

Martin Nechvíle