Domů > Historie a... > Kronika > O nejstarších počátcích...

            Vydejme se nyní společně na trnitou cestu poznání minulosti našeho regionu. Liberecká kotlina náležela od 13. století do držby šlechtického rodu Bibrštejnů, kteří roku 1278 získali od krále Přemysla Otakara II. hrad Frýdlant. Správním centrem oblasti okolo dnešního Liberce byl od 1. poloviny 14. století hrad Hamrštejn, zmiňovaný poprvé v písemných pramenech roku 1357, kdy v listině slibuje majitel hradu Bedřich z Bibrštejna věrnost císaři Karlu IV. V této době se Bibrštejnové snažili přes odpor panovníka z finančních důvodů prosadit odklon obchodní cesty z původního směru Liberec – Žitava na Liberec – Frýdlant. Nesnadný počátek vrcholně středověké kolonizace této lesnaté oblasti lze snad hledat právě během přelomového 13. století. Jednou z motivací kolonizovat zdejší kraj bylo i nerostné bohatství železných rud, které se těžily v okolí Hamrštejna a Andělské Hory. Světlo písemných pramenů do těchto míst vstupuje až během poloviny 14. století, kdy jsou roku 1352 zmiňovány kostely v Liberci, Rochlicích, Chrastavě a Bílém Kostele. V roce 1356 je zmiňován kostel v Jablonci a roku 1360 ve Vratislavicích. A o zdejších kostelech, kolem nichž se rozprostíralo skromné vesnické osídlení, víme díky byrokracii. Jak je to možné? Církev na své fungování potřebovala peníze, a tak papež rozhodl, že každá farnost bude platit, podle svých ekonomických možností, poplatek v pražských groších. A tyto účty se dochovaly dodnes a jsou neocenitelným historickým pramenem nejen o existenci do té doby nezmiňovaných míst, ale záznamy dávají i trošku nahlédnout do bohatosti toho kterého místa. A tak v roce 1352, kdy se poprvé poplatek odváděl, zaplatil Reychinberch (Liberec) 2 groše, Rochlitcz (Rochlice) 2 groše, Craczauia (Chrastava) 7 grošů a Grot (Hrádek nad Nisou) nesrovnatelně vyšší 24 groše. Při druhé vlně placení v roce 1369 se výše poplatků opakuje, navíc v evidenci přibyly okolní vsi Jablonecz (Jablonec n. N.) a Richnow (Rychnov u Jablonce n. N.), které jsou označeny jako pauper, tedy chudé, neschopné cokoli platit. Tento exkurz nám osvětluje nelehké živobytí místních obyvatel, kteří museli každým dnem tvrdě bojovat o své živobytí uprostřed lesnatého podhůří Jizerských hor. Zvláštní je, že registr papežských desátků mlčí o existenci Vratislavic. Nelze tedy vyloučit, že v té době kostel ještě neexistoval, nicméně vesnice již existovat mohla. První zmínka o Vratislavicích, respektive o skutečnosti, že na zdejší faře došlo k výměně kněze, pochází z 18. října 1360. Tato událost se písemně zachovala opět díky preciznosti církevních úředních záznamů, kdy byly v tzv. konfirmačních knihách pečlivě zaznamenávány veškeré změny v obsazení far v celém českém království. Takže Vratislavice pod názvem Wratislauicz vstupují do světla dějin během podzimních říjnových dní. Již ze jména samého se často usuzuje na české obyvatelstvo vesnice. Ovšem středověká společnost se nedělila tak striktně národnostně jako dnes. Bylo naprosto běžné, že lidé různých jazyků žili vedle sebe, aniž by to plodilo nepříjemnosti. Asi jen s tou domluvou to bylo trošku složitější. Proto jsou také Němci v češtině takto nazvaní. Jsou to totiž ti, kteří jsou němí, respektive, kterým nerozumíme. Avšak o tom, jací lidé živi ve Wratislauiczích 14. století nevíme zhola nic. Obecně můžeme říci, že k řídnutí české populace v této oblasti dochází kvůli ničivým válečnými událostem 15. století a nelehkým životním podmínkám. Rozvoj sklářství a později textilního průmyslu přivádí na sever Čech několik vln německy mluvících obyvatel. Poprvé se s německým názvem pro Vratislavice Meffers(t)dorf setkáváme roku 1527. Ale to je již jiná kapitola. Vraťme se do středověkých Vratislavic. Není náhodou, že většina knih o historii obcí se snaží počáteční nejstarší dějiny rychle přeskočit a pokračovat dále v dobách na písemné prameny bohatší. Takový osud mají i Vratislavice. Zkusme však vypátrat více. Položme si na první pohled banální otázku, kde se vlastně původní středověké Vratislavice nacházely? Vodítkem k odpovědi na takovouto otázku bývá umístění nejstarších staveb v obci, tedy většinou kostelů. Ty se totiž stavěly na posvěcené půdě a k přesunováním těchto staveb, kolem nichž se nacházel i vesnický hřbitov, docházelo spíše výjimečně. Vratislavický kostel Nejsvětější Trojice zná každý, jeho dnešní podoba pochází z barokní přestavby kolem roku 1700. Stavebnímu vývoji kostela se však dosud nikdo blíže nevěnoval, a tak nelze vyloučit, že tato zajímavá stavba skrývá nejedno tajemství. Poprvé a naposled se historií kostela i Vratislavic podrobně zabýval německý historik Karl F. Kühn, který v roce 1934 vydal v němčině soupis památek libereckého okresu. Ten píše o jakési pověsti, podle níž se původní patrně dřevěný kostel nacházel v místní části Lobelbirken, tedy v místě dnešních ulic Prosečská a U Lesa. Tuto tezi později různí autoři usilovně opisovali a vydávali ji postupně za podloženou skutečnost. Někdy kolem roku 1563 pak měl podle Kühna na místě již dnešního kostela vzniknout kostelík dřevěný. Jeho argumentace však vychází z vyrytého data 1563 na dosud existující cínové křtitelnici v kostele Nejsvětější Trojice. Mimochodem se jedná o nejstarší nápis svého druhu v širokém okolí. Křtitelnice patrně náležela k výbavě předchůdce dnešního kostela, avšak podle data 1563 nelze uvádět jeho vznik. Křtitelnice byla darem pana Joachima Ullricha z Rosenfeldu a mohla nahradit křtitelnici mnohem starší a méně honosnou. Nutno dodat, že jak bylo výše uvedeno, kostely se většinou stavěly stále na stejném místě a když byly zničeny požárem či válečným tažením, bývaly zpravidla obnoveny. Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak nemělo být i ve Vratislavicích. Starší zbytky zdiva, patrně ze stavby předcházející baroknímu kostelu, byly podle údajů Kühna objeveny během přestavby po roce 1903. Domnívám se, že původní dřevěný kostelík ze 14. století se s velkou pravděpodobností nacházel v místech dnešní budovy kostela. Absolutní jistotu však nemáme. Od 14. do 18. století pak kostel prodělal dlouhý stavební vývoj, o němž však nic nevíme. Jistou indicii o tom, že původní středověký kostel se nacházel právě na tomto místě, poskytl v květnu roku 2007 archeologický nález zlomku keramické nádoby získaný při hloubení výkopu pro oplocení jižně od kostela. Zkušené oko archeologa pak určilo, že střep skutečně pochází z vrcholného středověku. Ale vraťme se k původní otázce o poloze středověkých Vratislavic. Díky dalším archeologickým nálezům keramických zlomků můžeme s jistotou říci, že středověké osídlení datované do 14. – 15. století se nacházelo na svazích nad tokem Nisy. Středověké střepy byly nalezeny při stavbě rodinných domků v ulici Kořenovská a dále v ulici Na Kopečku v blízké Proseči. Osídlení v bezprostřední blízkosti toku Nisy nepředpokládáme, jelikož se řeka pravděpodobně každé jaro rozlévala po údolní nivy. Středověká obydlí tak byla v bezpečí dále od vody na svazích. A jak si máme takovou vesnici 14. století představit? Z ptačí perspektivy bychom viděli v okolí Nisy hluboké dubovohabrové lesy. Výše proti proudu se nacházely bučiny a smrky bychom mohli vidět až ve vyšších horských polohách. A uprostřed tohoto zeleného koberce vidíme malá odlesněná místa s políčky, kde se pěstuje obilí. Nedaleko políček se pasou ovce, kozy a sem tam i krávy. Z dálky slyšíme štěkajícího psa. Dřevěná vesnická stavení se nachází na svazích poblíž Nisy. Obytné domy, z nichž se k nebi nese jako stuha šedý kouř, jsou roubené či vyplétané z proutí a omazané hlínou. Střechy pokrývají došky se suché slámy. Vesnice v okolí dřevěného kostelíka není velká. Žijí zde zemědělci a pastevci. Rádi též chodí do lesa na sběr rozmanitých lesních plodin. Les je zdrojem toho nejcennějšího – dřeva, bez něhož by nepostavili své domy a neměli čím topit. I většina kuchyňského nádobí je ze dřeva – misky, lžíce. K vaření na otevřeném ohni slouží keramické nádoby či kovové kotlíky. Živobytí je v této nově založené vesnici v pohraničním hvozdu těžký, ale místní lidé svou houževnatostí dokáží překonat mnohé překážky. 14. století je klidné a doba vlády Karla IV. přináší celé zemi rozkvět…

Ano, takto tu mohlo vypadat. Ovšem jestli tomu bylo přesně tak, to už jen těžko zjistíme. Díky budoucím archeologickým nálezům se snad někdy dozvíme i něco více. Proto bychom měli těmto němým svědkům minulosti, většinou v podobě nevzhledných keramických střepů, věnovat větší pozornost a případné nálezy hlásit odborníkům, v tomto případě pracovníkům Severočeského muzea v Liberci. Pro úplnost dodávám, že nejvíce nálezů se nachází při stavbách či terénních úpravách. Ač to mnozí neví, je každý kdo staví (např. rodinné domky, továrnu či kope výkopy pro inženýrské sítě atd.) povinen ze zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ohlásit předem svůj záměr archeologům. Při nedodržení této povinnosti hrozí nemalá finanční sankce.

Tak to byl výlet zpět do minulosti Vratislavic. Příznačné je samozřejmě to, že opravdu jistých a nezvratných faktů o téměř 700 let starých událostech máme k dispozici velmi málo. Při popisu tak starých dějů se nevyhneme slovíčkům asi, snad, možná, pravděpodobně. Bez nich to prostě nejde, pokud si nechceme jen vymýšlet. Vzrušující na historii je však ta skutečnost, že na nás stále mohou čekat nové objevy, které poodhrnou roušku dávno zapomenuté minulosti. Mějme na paměti, že lidé v tomto údolí kolem Nisy žijí již téměř 700 let. Buďme tedy důstojnými nositeli tradice a předejme Vratislavice svým nástupcům zase o něco krásnější, než ji svěřili nám naši předkové.

Martin Nechvíle